Kdo jsou ti zlí "oni"?
Psychologie skupin je pěkná potvora. Stačí, aby experimentátoři
losováním rozdělili pokusné osoby na dvě náhodně určené
skupiny a zadali jim úkol: hodnotit ostatní osoby účastnící se
pokusu. Výsledek je zarážející a nepěkně zacvičí s
představou o objektivitě vlastního usuzování, kterou si každý
z nás hýčká. Pokusné osoby budou lépe hodnotit příslušníky
skupiny, do níž samy patří, a to bez ohledu na to, že ostatní účastníky pokusu neznají a vědí, že obě skupiny byly vybrány
losem. Budou "svojí" skupině přisuzovat např. vyšší
inteligenci, přesnější znalosti, lepší charakter ap.
I tento velmi jednoduchý a ve své
podstatě primitivní experiment ukazuje, jak záludná umí
skupinová dynamika být. Je-li pak experiment delší a složitější,
situace se vyhrocuje a rozdíly mezi náhodně vybranými skupinami
se prohlubují, jak popsala mimo jiné i často citovaná studie z roku
1973 (C. Haney, W.C. Banks a P.G. Zimbardo: Interpersonal dynamics in
a simulated prison. International Journal of Criminology and
Penology, l, 69-79), popisující chování skupiny studentů
náhodně rozdělené na "dozorce" a "vězně".
Přestože studentům nikdo neřekl, jak mají svou roli hrát,
"dozorci" si postupně vyvinuli způsoby, jak "vězně"
ovládat a ponižovat. Pokus musel být po několika dnech pro svou
nehumánnost ukončen, neboť "dozorci" se postupně začali
chovat hůře než skuteční dozorci ve skutečné věznici. Do hry
zde vstoupily složitější mechanismy, jako je například vliv
sociálního učení a sociálních rolí, ale výsledek jasně
ukázal, že polarizace skupin může vést až k nelidskému chování
jedné z nich, kdy je příslušník druhé skupiny vnímán už jen
jako nepřítel.
Nyní se přenesme k současné
politické situaci. Polarizace mezi jednotlivými politickými
stranami, ale i mezi politiky a občany zaslepuje oči nám všem. Ti z opačného tábora jsou nepřátelé. Vyhrají-li, vše bude
ztraceno. Co se tak nadechnout, počítat do desíti a zkusit si z
oka vytáhnout alespoň malý kousíček břevna, které tam všichni
máme?