Špatná zpráva je, že všechny strany až na Stranu zelených, byly ochotny o tomto úplatku jednat – zelení však pána vypoklonkovali už mezi dveřmi. Dobrá je pak zpráva, že ČSSD a ODS sice návrh hned neodmítly, ale pak se rozhodly se na něčem takovém nepodílet. A výborná zpráva nakonec – vypadá to, že všichni, kdo byli ochotni na návrch fiktivního majitele přistoupit, v politice končí!
Jsem přesvědčen, že takové řešení je v podobných případech to jediné možné a přijatelné. Tleskám všem stranám za to, jak se s celou situací snaží vypořádat. Nic jiného ani dělat nemohou, nechtějí-li zcela ztratit důvěryhodnost. Má-li mít demokratická soutěž idejí, kterou politika reprezentuje, smysl, musí být fair play. Strany asi nemohou plně ručit za každého svého člena, za chování svých členů však do značné míry zodpovídají a musejí se umět vyrovnat s případnými následky jejich činů.
A tady se musíme zastavit u Strany zelených. Existuje-li pomyslný pohár fair play v politice, získala ho v tomhle kole právě ta tisíckrát zatracovaná (a pro mě už ztracená) strana zelených myšlenek. Už dávno jsem se rozhodl, že zelení po všech těch hádkách, které v tomto volebním období předvedli, můj hlas nedostanou. Jenže kdyby měly být volby zítra, nezbývalo by mi nic jiného než jejich přístup svým hlasováním ocenit.
My voliči si často na své politiky stěžujeme a máme pocit, že si je nezasloužíme, že nás postihli jako jakási morová rána či invaze vetřelců do veřejného prostoru. Jenže dokud se nenaučíme odměňovat férovost a slušnost namísto drzosti a urážlivých bonmotů, žádní lepší politici nepřijdou.