Kolega bloger Tomáš Feřtek – s potěšením si alespoň na chviličku užiju onoho pocitu označovat hojako svého kolegu; vždyť jsem si léta kupovával Reflex jen kvůli němu – argumentuje způsobem, který mě nenechává chladným. Jeho námitky jsem poctivě zvažoval a přemýšlel o nich, přesto však nemohu souhlasit.
Motivaci rodičů, kteří své děti dávají do různých „výběrových“ tříd a škol, ponechám stranou. Myslím, že jsem ji dostatečně osvětlil ve své minulé úvaze, a vlastně ani nemám dojem, že by právě o tohle Tomáši Feřtkovi šlo.
Zdá se mi, že má pocit, že je jaksi nespravedlivé, když ve třídách zůstávají tzv. „zbytkové děti“, které nemají takové šance jako děti, které odcházejí jinam. Jenže já si nejsem vůbec jist, zda je těm dětem ve třídách opravdu hůř a zda na této koncepci tratí. Dovedu si naopak docela dobře představit, že zmenšení propasti mezi těmi nejlepšími a nejhoršími může vést k vytvoření lepší atmosféry ve třídě a k zefektivnění učebního procesu.
Jenže to jsou jen dohady. Zda je tento předpoklad pravdivý, nebo platí spíše argumenty Tomáše Feřtka, může doložit pouze dostatečně reprezentativní studie. Přiznávám, že já takovou studii neznám, a pokud existuje, rád se s ní seznámím.
Uvedené příklady považuji za nerelevantní, poněvadž představují výjimky potvrzující pravidlo. Pokud by všechny základní školy vypadaly takhle, nemuseli bychom tuhle diskuzi vést. Bohužel nevypadají – jenže ani víceletá gymnázia nejsou v mnoha případech jen jakési „poupravené“ střední školy.
Vždy totiž záleží – a v tom se mnou snad Tomáš Feřtek bude souhlasit – na konkrétních lidech, ředitelích a učitelích. A já bych řekl, že právě ti nejlepší z nich zakládají školy výběrové či alternativní a odcházejí na ně učit.
Copak je ve školství opravdu tak důležitý „mustr“, podle nějž se všichni mají řídit? Proč srovnávat všechno do jedné vize a proč namísto ní nepodporovat pestrost? Já osobně jsem vděčný za každou montessori školku, za každou malotřídku se skvělým ředitelem či ředitelkou, za každé víceleté gymnázium, za každičkou alternativu, která ve školství existuje.
Zdá se mi ale, že spoustě lidí vadí cosi, co považují za elitářství – předesílám, že Tomáše Feřtka z toho rozhodně nepodezírám. Tady bych však nabídl k úvaze otázku, zda naše společnost skutečně trpí přílišným elitářstvím, nebo spíše nedostatkem elit?