Reklama
 
Blog | Marek Drda

Eutanazie pro každého druhého

Z průzkumu veřejného mínění, který pro MF DNES provedla společnost Median, prý plyne, že eutanazie je přijatelná pro každého druhého člověka. V tomto ohledu se řadíme velmi liberální národy. Jak je to ale ve skutečnosti?

Nerad bych byl špatně pochopen,
nepatřím mezi zavilé odpůrce eutanazie jako takové, eutanazie
institucionalizovaná mě však děsí. Všichni se bojíme smrti,
zániku vědomí, temnoty, která nás čeká. Někteří z nás
dokáží strach ze smrti překonat vírou nebo filozofickým
nadhledem, většina jej však pociťuje. A je to celkem přirozené.
Pak by ovšem bylo jen sotva pochopitelné, proč někdo volí smrt
předčasnou a urychluje tak příchod toho, čeho se bojí.

 

Jenže lidé, kteří se dožadují
eutanazie, se děsí něčeho jiného než smrti. Bojí se bolesti,
bezmoci, studených obličejů nevrlých sester a přepracovaných
lékařů, bojí se ponížení žádostí o mísu. Nedovedou si
představit, že by měli něco takového dál snášet, a raději
volí smrt vysvoboditelku. A polovina Čechů chápavě přikyvuje a
říká: "Jen jim tu eutanazii dopřejme, však všichni víme, jak u
nás vypadá konec v nemocnici."

Reklama

 

Na snahách o institucionalizaci
eutanazie mi vadí právě tohle. Jak je to pohodlné! Jak praktické.
Trpícím dáme, co chtějí. Snížíme výlohy na budování
hospiců a center pro dlouhodobě nemocné. Ušetříme za léky
proti bolesti, sestry se již nebudou muset mordovat s otravnými
"ležáky". Lékaři již nebudou řešit svízelné etické
otázky. Chceš – nechceš. Vítězství lidské svobody a
individuality. Nic podstatného se nezmění.

 

Zdá se mi, že v celém tom našem
slavném liberálním přístupu jde jen o pohodlnost. Vždyť ať si
dělají, co chtějí. My jim bránit nebudeme.

 

Jenže mě osobně bude hodně mrzet,
až místo mezi chápavými lidmi budu umírat někde ve
vykachličkovaném pokoji, kde je v létě vedro a v zimě zima a kde
uvidím sestru, jen když třikrát denně přinese teploměr a jídlo, které nebudu jíst. Po pár dnech toho
budu mít plné zuby a také podepíši nějaký ten papír. V
hospicu bych si třeba i mohl sednout na lavičku a koukat do slunce.
Takhle jen budu čekat na "milosrdnou" injekci.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama