Jak z prohlášení ČEZu , tak z vystoupení Martina Romana jasně vyplývá, že zmiňovaná videa skutečně zobrazují výcvik a přípravu na ohrožující situace, nikoliv akci stmelující kolektiv zaměstnanců. ČEZ si ho objednal u firmy, v níž figuruje bývalý velitel zásahové jednotky.
Ponechám stranou otázku, zda se zaměstnanci ČEZu skutečně ocitají v tak vážných situacích, jak ČEZ tvrdí – klidně bych tomu i věřil. To podstatné podle mého názoru je, zda má ČEZ právo budovat ozbrojenou (a pokud je neozbrojená, k čemu je jí výcvik v ostré střelbě?) jednotku. V případě kladné odpovědi se pak nabízí otázka, jakými pravidly se potom bude řídit výběr a příprava jejích příslušníků (v podobě např. psychologického vyšetření, zátěžových testů, etického kodexu ap.).
Podotýkám, že odpověď neznám, a myslím, že teď je zcela na místě – a doufám, že k ní dojde – celospolečenská debata o tom, do jaké míry smí firma zajít při ochraně svých zájmů a do jaké míry při tom smí narušit občanská práva dlužníků a neoprávněných odběratelů proudu. V tuhle chvíli možná cvičí polovojenskou jednotku, zítra by vás na ulici a v práci mohl pronásledovat vymahač v masce Zora mstitele jako ve Španělsku a pozítří vám u dveří v jednu v noci zazvoní pár chlapů v koženém kabátě s ruským přízvukem, jako se to dělo v Německu, kde nakonec zvítězil rozum a soud dotyčné vymahačské firmě zakázal činnost.
Je snadné vše odbýt s tím, že ČEZ se tak chová jen ke „zlodějům“ a drogovým dealerům. Prokazování spáchání trestného činu se ne náhodou řídí poměrně přesnými pravidly, která chrání jednotlivce před svévolí mašinérií – ať policejních, úřednických či těch firemních. Dejme si pozor, abychom se svých občanských práv nevzdávali až příliš snadno.